Jak hrajeme tipovací hru
Je fajn, když si člověk umí zpříjemnit „obyčejný den“: A tak s kolegou téměř denně hrajeme takovou tipovací hru…
V Plzni máme hotel Courtyard by Marriott (mapa) a přímo před hotelem je velká cedule (nebo jak to mám pojmenovat), která informuje o ceně pokoje. Tady se musím přiznat, že vlastně vůbec nechápu smysl celé téhle „cedule“. Pokud je něco takového u čerpacích stanic, tak to chápu: člověk projíždí okolo, vidí cenu benzínu a může se rozhodnout, zda-li natankuje tady nebo někde jinde. Nu, ale u hotelu?
A vtipem je, že se samozřejmě ona cena vůbec nemění, nebo alespoň za posledních cirka pět měsíců se nezměnila. Cena je stále 1.690 Kč.
A my tipujeme každý den, když projíždíme okolo, za kolik dneska ten pokoj asi bude…
:-) Tak tohle mě docela pobavilo… To mi připomíná ty digitální nápisy u heren s výší jackpotu či co to je. Taky mi někdy připadá, že se to několik měsíců vůbec nemění. Přitom by se ten jackpot mě měl aspoň nějak navyšovat, když ho nikdo nevyhrává.
Problém těch digitálních ukazatelů výše jackpotu je zejména to, že jsou limitováni (nejčastěji na 10.000 Kč) a to se celkem rychle nahraje. Takže i když se jackpot nadále zvyšuje, na ukazateli se to již neprojeví – vyšší číslo nejde zobrazit. Občas si lze všimnout narůstajícího čísla, když jsi pod limitem…
To je trošku zvláštní limit digitálního přístroje… rozumněl bych limitům jako 32767 nebo 65535 .. nejrozumnější by bylo 99999.