Přestože nejsem sportovní typ, lyžuji moc rád…

Lyžařské výcviky a začátky

Lyžovat mě naučil můj taťka, který je v tom fakt dobrý. Lyžuji už od mala, kdy jsem jezdil na hory právě s taťkou, potom jsem se účastnil nesčetněkrát lyžařských výcviků na Modravě (pořádal to Bláha z DDM Horažďovice). Asi největší měrou se na mé zálibě v lyžování podílely lyžařské kurzy se školou (základkou) na Nových Hutích, kam jsem jezdil moc rád. A nejen kvůli lyžím:) Taky jsem byl jednou v Rakousku v Alpách (ty bylo fajné). V poslední době jsem jezdil především na šumavu na Špičák.

Bohužel teď už to není takové, jako to bylo na začátku. Dříve člověk padal a pořád se válel ve sněhu. Byla to velká sranda:) Vracel jsem se promočenej do morku kostí… Dneska se na tom už udržím a když spadnu, je to většinou opravdu vyjímečně.

Jen tak pro radost

Nadpis mi připomněl jednu misi z mafie:) Ale o tom psát nechi….

Lyžuji opravdu jenom tak pro radost. Proto si nezakládám na stylu ani na tom, kolikrát ten svah sjedu. Prostě jezdím tak, aby mě to bavilo, naplňovalo radostí z pohybu, užívám si horského vzduchu a atmosféry. Prostě takovej klídeček…

Po dlouhé době na lyžích

Vzhledem k dění v posledních letech se stalo, že jsem minulou zimu na sjezdovce nebyl:(

Letos jsem vyrazil poprvé teď o víkendu na Špičák. Přes rok (vlastně dva) jsem na tom nestál a bylo to znát. Ale myslím, že jsem se do toho dostal docela rychle. I když dole (rozuměj Plzeň) bylo hnusně, sucho a poprchávalo, po cestě na hory už sněžilo. A na Špičáku bylo pěkně. Sněhu tedy nebylo nijak závratně moc, to ne, ale bylo to fajn. Sjezdovka byla krásně umrzlá a zasypaná novým sněhem. Příjemné. Protože jsem na Špičáku nějaký ten pátek nebyl, divil jsem se, že je tam vybudovaná nová sedačková lanovka a poma byla zrušená. A co bylo nejlepší, bylo tam málo lidí. Asi si mysleli, že je ošklivě a tak na hory raději nevyrazili. Jejich chyba, moje výhoda. Lyžovalo se bez čekání ve frontě na vlek, sjezdovky skoro prázdné, co víc si může člověk přát?

No, líbilo se mi to…