Dnešní den nezačal vůbec dobře. Kdybych vyrazil z domova jen o několik málo vteřin dříve, ujel bych tak o pár desítek metrů více a skončil bych s autem v poli. Naštěstí jsem se stal „jen“ hlavním svědkem dopravní nehody, kdy jsem pomáhal vytáhnout chlapa v bezvědomí z hořícího auta…

Zní to jako z nějakého filmu? No, popravdě bych raději koukal na film než si to sám zažil.

Co se vlastně stalo?

Tak jako každé normální všední ráno jsem si kolem půl sedmé vyrazil z domova autem do práce. Prostě klasika: poslouchám rádio, žvýkám u toho své oblíbené Mentos… Ani při nejmenším mě nenapadlo, co se za chvíli stane.

Vyjel jsem z Přeštic směrem na Plzeň. Po první otáčce se blížím k horizontu … Když v tu chvíli vidím, jak přímo přede mnou protijedoucí auto vylítlo ze zatáčky a čelně trefilo jediný strom v okolí.


No, to byl šok. Než jsem si stačil uvědomit, co se stalo byl jsem na místě nehody. Okamžitě začínám brzdit, pouštím všechny čtyři blinkry a běžím k autu v příkopě. Viděl jsem, jak z motoru šlehají plameny. Zatím to byl celkem malý a konstantní oheň z kapoty. V autě vidím dva muže. Řidič se probral a začal cloumat se svým kolegou spolujezdcem, který byl ale v bezvědomí. Mezitím z druhého auta za mnou vystoupil muž v modrých monterkách a křičí na mě, že volá sanitku.

Doběhl jsem k autu, snažím se otevřít dveře u spolujezdce, ale oni nejdou. Jsou zaseknuté. Mezitím se řidiči stále nedaří probrat svého spolucestujícího a nešťastně na něj volal něco jako „Filipe, vstávej, no tak, Filipe!“. Lomcuji s dveřmi, jak jen to jde, až najednou povolily a otevřely se. To už řidič vystoupil, oběhl auto a snažil se spolujezdce vytáhnout ven. Já ho vzal za nohy a on za ruce a nesli jsme ho dál od auta. Spolujezdec byl v bezvědomí a byl na něj hroznej pohled: měl úplně bílé oči bez panenek, krev na rukou a chroptal (jako kdyby chrápal). Fakt hnusnej pohled. V dostatečné vzdálenosti jsme ho položili a řidič u něj zůstal. To už se oheň na autě hodně rozšířil a v plamenech byl celý předek.

Běžel jsem za tím chlápkem, co volal sanitku a do telefonu jsem mu upřesňoval, že řidič je v pohodě, ale spolujezdec se neprobírá, ať s sebou sanitka hodí! Viděli jsme, že se plameny na autě stále zvětšují a museli jsme přeparkovat naše auta – stáli jsme na silnici hned vedle.

Rozhodl jsem se, že seženu hasičák. Probíhal jsem stojící kolonu aut a ptal se, kdo má hasičák. Nikdo, pořád nikdo ho neměl. Ani dva kamioňáci a jedna dodávka. Potom projížděla jedna paní v zeleném autě, stáhla okénko a ptala se, jestli nepotřebuji pomoct. „Potřebuju hasičák“, křičím. „Mám ho v kufru“, odvětí paní a v cukuletu mi z kufru podávala malý asi 100 ml hasičák. Běžel jsem zpátky k autu, které už bylo v obrovských plamenech. Kromě předku už hořela i celá kabina. Plameny byly vysoké a stoupal hnusný černý dým.

I když mi bylo jasné, že toho s malinkatým hasičákem moc nezmůžu, chtěl jsem to zkusit. O to trapnější situace nastala v okamžiku, kdy stojím před hořícím autem s nefunkčním hasičákem v ruce. A nic, prostě ten sráč nefungoval. Nevím, jestli byl vadnej, něco mu chybělo, nebo kde byl problém, ale prostě jsem s tím nic neudělal. Navíc hrozilo, že auto vybouchne – v plamenech už byla více jak polovina auta. Raději jsme se klidili stranou.

Mezitím samozřejmě nedočkaví lidi – napadá mě výstižné slovo „kreténi“ – začali naprosto idiotsky komplikovat dopravní situaci. Začali předjíždět stojící kolonu: čímž by za chvilku vznikla druhá kolona hned vedle. A za nima byla v dálce vidět sanitka. Tak jsem zase běžel proti nim a mával na ně, ať se zařadí zpátky, ať jdou ke kraji. (nevím to jistě, ale myslím, že jsem na ně byl dost sprostej – to ale asi nikdo z nich neslyšel). Vůbec nevím jak, ale velmi rychle se všem podařilo dostat zpátky a sanitce tak umožnit volný průjezd.

Sanitka dorazila na místo a zdravotníci běželi oživovat toho spolujezdce v bezvědomí. Že sanitka dorazila bylo vlastně štěstí, páč jí původně poslali na druhou stranu směrem na Klatovy. Naštěstí ze sanitky volali tomu chlápkovi v modrých monterkách, který je ubezpečil, že jsou uplně blbě a ať to hodně rychle otočí.

O dost později dorazili hasiči, kterým i tentokráte cestu komplikovali neukáznění „kreténi“ řidiči. Asi čtyři hasiči se dvěma stříkačkama se pustili do auta, které dostali dost rychle pod kontrolu. Oheň zvládli opravdu rychle a precizně uhasit.

Nakonec se uráčili dostavit i páni policajti (asi 15 minut po tom, co se jim volalo!). Ty měli přijet dříve a řídit dopravu. Přijeli s křížkem po funuse, neboť dopravní situace už byla klidná.

No a je po všem. Spolujezdce probrali z bezvědomí, dali do speciálního nafukovacího lehátka a naložili do sanitky. Auto bylo uhašené, jen doutnalo. Řidič byl v šoku, ale nic mu nebylo.

Řidiče jsem se ptal, co se vlastně stalo. Auto jsem neviděl brzdit ani nedostalo smyk. Přímo rovně vylétlo ze silnice. Prý si řidič „klimbnul“, když jel z noční domů.

Já jsem čekal na dopravní policii a udělal pár fotek. Podle opáleného laku si ale můžete udělat předtavu o tom, jak velké plameny to byly.

A potom?

Jako očitý svědek jsem dal výpověď dopravní policii (ta už nechvátala vůbec). Hodně rozklepaný jsem se vrátil domů. Až v tu  chvíli mi pomalu začalo docházet, co všechno stalo a jak moc rychle se to seběhlo. Popravdě řečeno mi z toho bylo dost mizerně, fakt.

A závěrem?

Hnusná zkušenost. Stále mám na očích to letící auto a situaci kdy přes okénko vidím spolujezdce v bezvědomí a nejdou mi otevřít dveře. Chybělo tak málo a mohl jsem být já tím, koho někdo vytahoval z auta. Vlastní nehodě jsem utekl jen o fous! Je až děsivé, jak málo stačilo…

Zajímavá je ta rychlost, jak se to všechno seběhlo. Bylo to hrozně rychlé, na nic nebyl čas. Když jsem teď sepsal tyhle řádky tak koukám, že se toho stalo hodně. V tu chvíli jsem ale čas vůbec nevnímal.

Sám jsem překvapen svojí duchapřítomností po celou dobu. Mám pocit, že jsem udělal maximum, co jsem mohl a ve správný čas. Svým způsobem jsem na sebe hrdý (to nechápejte teď špatně v kontextu k celkově hnusné události; myslím to tak, že jsem mohl zbaběle ujet (byl jsem první, já měl volnou cestu) – já ale zůstal a pomáhal).

Tragický byl podle mého názoru čas příjezdu záchranky i hasičů. O policajtech nemluvím. Trvalo to děsně dlouho: alespoň z mého pohledu. Chlap v bezvědomí, hořící auto a nikde nikdo. Navíc všichni jeli z Přeštic (nehoda se stala tak 1.000 metrů za značkou města) – očekával bych větší rychlost!

Hasičák, který nefunguje, je mi u nehody opravdu k ničemu. Nevím, kde byla chyba, ale byl to problém. Hasičák je věc, která prostě musí fungovat. Navíc by se mělo počítat s krizovou situací – běžím, jsem ve stresu, potřebuji hasit. Tenhle výrobek bych někomu nejradši hodil na hlavu! Jestli si budete kupovat něco takového do auta, pořiďte něco pořádného.

A nakonec to nejsmutnější vůbec: Z každé strany od nehody stála kolona aut. Odhadem tam 100 lidí bylo určitě. A kolik z nich si myslíte, že přišlo pomoct? Nebo se přišlo zeptat, jestli není něco potřeba? Tři, byli jsme tři! Ten chlápek v monterkách volající záchranku, já a ta paní, co mi dala hasičák. A to je fakt málo! Nikdo se o nic nezajímal. Ani když na ně volám, jestli nemají hasičák, že hoří auto. Nechávalo je to evidentně v klidu a nezájmu.

Jestli někdy uvidíte nějakou nehodu, zkuste nabídnout pomoc.
Bez ohledu na to, jak daleko od nehody stojíte, nespoléhejte na to, že už tam někdo je. Evidentně nebude, nebo jich bude málo…

Další zmínky o nehodě