V novém…
Jak jsem byl zaskočen
Jaký mám názor na emancipaci asi všichni (z řad přátel a známých) víte, ale dnešní příhodou jsem byl skutečně zaskočen.
Sedím si takhle dneska s jednou slečnou v cukrárně, všechno báječné. Když jsme se chystali k odchodu, požádal jsem personál o zaplacení. Následovala klasická otázka: „Přejete si platit dohromady nebo zvlášť?“. Téměř současně jsme každý odpověděl, bohužel zcela opačně:
Já: „Dohromady“
Ona: „Zvášť„
No, zajímavá situace. Nicméně, myslel jsem, že je vše jasné a vyřízené. Avšak ono nebylo. Servírka se pro jistotu zeptala ještě jednou „Jak si tedy přejete platit?“. Naše situace se naprosto přesně opakovala:
Já: „Dohromady“
Ona: „Zvášť„
Opravdu úsměvné. Ale tak nyní jsem dostal pocit, že servírka konečně pochopila, páč odešla směrem ke kase, jak jsem se domníval, pravděpodobně pro účet. Avšak i pro tentokráte jsem se mýlil – poslala svoji kolegyni, která k našemu stolu přišla se slovy: „Přejete si platit? Dohromady nebo zvlášť?“.
Pro tentorkáte jsem však uspěl (pravděpodobně, mávajíc bankovkou, zaujal) a mohl jsem opravdu útratu zaplatit. Také slečna již netrvala na svém.
Závěrem, neb proč o tom píšu?
Skutečně jsme se dostali do doby, kdy když chlap jednou řekne, že platí, tak to není slyšet? Není to snad zřejmé? Kde se vůbec vzal prostor pro spekulace nad váhou mužského a ženského rozhodnutí v takovéto situaci? Skutečně bych očekával, že moje slovo bude mít navrch a ne situace, která nastala – musel jsem opravdu třikrát přesvědčovat servírku o tom, že skutečně hodlám zaplatit úhradu i za slečnu, která mi dělala společnost?
BTW: O troufalosti slečny možná někdy příště…
Víte, motivace může být různá.. nicméně někteří muži, pokud za ženu zaplatí, automaticky očekávají, že za to NĚCO dostanou. Některé ženy proto raději hradí vlastní útratu samy.
tím že se ani napodruhé nedohodnete, znamená že k sobě (ten den) nepatříte, že tam sedíte každý za sebe. potom jsou výroky o slovu chlapa pustým kravismem.
slečna spíš nechtěla napotřetí prodlužovat tu trapnost – ale proč si kvůli malichernosti kazit den.
s emancipací to nijak nesouvisí.
k tomu placení… jsou mezi námi i tací, kteří pozvou slečnu na kafe nebo tak nějak, vyžadují za ní zaplacení a následně poté mezi čtyrma očima ji požádají o vrácení peněz za jejich útratu. od té zkušenosti již za sebe nenechám platit.
Myslím, že sama servírka jakožto žena věděla, že tyto situace bývají pro některé holky obtížné, je tisíciletí peněz – placení dohromady už není tak samozřejmé z několika důvodů – do kaváren se začíná chodit už v mladém věku, kdy děti dostávají kapesné a tak je zvykem u mladého páru, že si útratu platí každý zvlášť (nejde tu přeci o zdvořilosti, ale o čas strávený spolu – v tomto věku) a není zcela jasné, v jakém věku a s kým by se tento trend měl pomalu vytrácet. Za druhé… moje maminka už se často setkala s muži (i ve svém věku), kteří odpověděli na tuto otázku „Zvlášť“… pokud vím, že můj protějšek nevydělává, také říkám zvlášť, pokud vím, že je starší a má práci, mlčím, pak mu ze zdvořilosti navrhnu proplacení, ačkoliv vím, že to odmítne (pro můj dobrý pocit ale musím)