Skvěle začatý týden nekončil čtvrtkem, ale zvesela pokračoval dál…

Několik slov úvodem

Po dlouhé době (asi několika letech) se mi ozval kamarád, že je v HD (Horažďovice) koncert Zvlášňý školy a jestli nepřijedu. I přes moje původní obavy z našeho setkání jsem nabídku přijal a těšil se na koncík…

Kdo je Pivik?

To je hodně dlouhá historie, ale svého času to byl můj nejlepší kámoš, se kterým jsem trávil tolika času, jako s nikým. Mohli jsme spolu mluvit a mluvit nekonečné hodiny očemkoliv, vyrazit na libovolně dlouhé procházky se psama, čučet na filmy, prostě cokoliv… A pořád byla pohodička…

Jenže se „něco“ pokazilo a několik let jsme spolu už nemluvili, nevídali se. A když, většinou to nebylo ono:(

Pátek 19.10.

Ráno jsem před devátou vyrazil z Pardubic. Stále je mi záhadou, kde vlak, který vyjel z Pardubic včas, může na hodinové cestě do Prahy získat třiceti minutové zpoždění. Přípoj jsem pochopitelně nestihl a tak jsem se hodinku zdržel v Praze a pokračoval dalším vlakem.

Na druhou hodinu jsem měl v Plzni sraz s Pivikem. Přijel včas – vždycky býval dochvilný:) Vyrazili jsme vyzvednout jeho holčinu Lucku ze školy a vyrazili do HD. Cesta v pohodě, pokec byl fajn a nenucenej. A nejvíce jsem si vyhrál s rozbitou kličkou na střešním okénku:)

U Pivika doma

Měl jsem pocit, jakoby se ty roky nic nezměnilo. Všechno docela při starém… Pokoj, počítač, repro, křesla, postele… A i venku na dvoře jsem našel svojí milovanou houpačku. Chata vypadala jako za stara a našel jsem v ní spousta věcí z dob minulých… Snad jediný, o co jsem přišel, byly moje „Pikaču“ bačkůrky, který teď nosila Lucka. Nicméně jsme se o ně zdárně podělili:)

Odpoledne

Stavili jsme se u Houďase, kvůli prohlédnutí auta a chvilku pokecali. Pro nějaké vínko a brambůrky jsme se stavili ve zdejším Albertu a vyzvedli Pivikovo mamku z práce. Dali jsme večeři, otevřeli si Cinzano a sedli ke kompu. Poslouchali jsme Zvlášku a koukali na „Mračov Movie“. Načali jsme lahvinku Frankovky – pozdní sběr a přemýšleli jsme, co s krásně načatým večerem…

Večerní akce

Zjistili jsme, že Fugas sedí v Joly, tak jsme vyrazili za ním. Fajnově se pokecalo, dalo se pivko a nějaký ten panáček:) Tady jsem pěkně pokecal s Luckou a zjistil, že je skvělá a pohodová holčina…

Protože jsme dostali chuť na fotbálek, stavili jsme se v Zámku na několika hrách. S Fugasem jsme měli jednoznačně navíc:) Jinak, já fotbálek hrát neumím, takže pokud to někdy vypadalo, že jsem míč kopl do brány, byla to pouze náhoda. Asi se mi náhodou dostal míček k hráči, se kterým jsem omylem otočil a míček spadl kam měl…

Teď by to chtělo kulečník. Tak jsme vyrazili přes Panskou do Žampíku. Tady se to hodně změnilo, na bowlingové dráhy si nevzpomínam a chyběly mi tam nějaké stolky a židličky… Byli jsme tam soro sami. Dali jsme si pivko a kluci hermelín s feferonkama. Abych nezapomněl, samozřejmě jsme se pustili do toho kulečníku, kdy jsme s Fugasem (o spoluhraní se losovalo) pro změnu vyhráli.

A zatímco jsme se koulovali z čerstvě napadaného sněhu, potkali jsme nějaké fajnový lidičky na Zářečí, kteří tam měli něco jako přístřešek, oheň, kytaru a zpívalo se. Chvíli jsme se zdrželi a pokecali. Pivko bylo za příspěvek a lidi pohodový. Pivik některý dokonce znal. Dozvěděl jsme se spousta nových věcí o Novém Zélendu. Lucka se chopila na několik písniček kytary a šlo jí to:)

Tenhle den a večer byl opravdu pohodovej a fajn…

Sobota 20.10.

Ráno jsem vstával někdy kolem deváté, splečně s Pivikovo rodiči jsem se nasnídal a popovídal – stále jsou fajn:) Řekl jsem co je nového, jak se mám a tak… Taky jsem si s nima dal po snídani v obýváku kafe, teda já čaj, páč kafe nepiju… Pivik s Luckou vstávali někdy k polednímu…

U obědosnídaně

Vzhledem k času byl oběd pojat jako obědosnídaně. Měli jsme čočkovou polévku s pečivem a k druhému jídlu pak těstoviny se zeleninou a kečupem. Pivikovo mamka vaří opravdu dobře:) Po jídle se Pivikovi povedla skvělá hláška víkendu směrovaná na Koldu:

„Tenhle člověk není normální“, řekl Pivik. S naprostým klidem zamíchal své kafe
a lžičkou vylovil plátek banánu ze svého šálku.

Já jsem smíchy brečel, Lucka se nemohla přestat smát. Pivik navíc musel s plnou pusou kafete a banánu doběhnout až ke dřezu, kam mohl vyplnivnout a smát se taky.

Trocha poflakování

Mojí oblíbenou „hračkou“ na Pivikovo zahradě byla bezesporu houpačka. Strávil jsem na ní spoustu času a bylo mi fajn. Nicméně svůj „houpačkový deficit“ jsem nemohl zvládnout dohnat.

Hádanka: „Je to modré a skáče to po stromech. Co je to?“
Správná odpověď: „Lucka v bledě modrém“

A je to pravda, Lucka prostě musela na tu višeň vylézt… A protože měla na sobě modrou bundu a modré tepláky, byla celá modrá. A z houpačky (kde jsem seděl já) mi to prostě připomnělo ten vtip o veverce…

Cesta na Chatu děsu

Protože jsme měli dvě hoďky času, vyrazili jsme se Bobšem (Pivikovo pes) na Chatu děsu, která je za Ostrovem. Po cestě se nádherně kecalo a byla pohodička. Na chatě jsme se chvíli zdrželi, snědli brambůrky a pokračovali v kecání.

S Míšou

Autem jsme se stavili u Míši. Dali si kafe (já čaj) a zjistili, co je nového. Zatímco byla Míša ve vaně (prej pět minut) jsme pokecali s její mamkou, která je podle mě pohodová.

Míšu jsme odvezli do nějaké vsi poblíž Nepálu (pro nezasvěcené Nepomuk), kde měla oslavit svoje devatenácté narozeniny… Po cestě jsme se zastavili u Mandáka (jediná a perfektní večerka v HD) pro nějaké pitivo na večerní koncík.

Večeře před koncíkem

Na večeři jsme ubrali několik párků z dvoukilového (1.9 Kg) balení, najedli se, vykoupali a vyrazili na koncík… Po cestě na koncík jsme dorazili zbytek Cinzana, zaplatili vstup a zábava mohla začít…

Koncík

Na koncík dorazilo kromě nás tří ještě několik lidí, zejména pak Fugas, Márlí, Hasič, Bára, Zuzka, a další lidi, co jsem ani neznal.

Pili jsme především pivko, zelenou a houbu. Atmosféra byla perfektní. Kapela sice začla hrát o něco později, ale nakonec to natáhli a hráli skvěle.

Těšil jsem se, jak potkám spoustu starých známých z HD, ale moc jsem jich nepotkal. Holt už v HD moc lidí nezbylo. Ale potkal jsem Evžu, malýho Mišíka a jeho ségru (kus:), Michala J., Houďáka, Danku a pak několik dalších…

Co mě ale potěšilo nejvíc, bylo shlédání s mým nejlepším kámošem ze základky – Bendou. Z toho jsem měl hrouznou radost, dlouho jsem se ho snažil kontaktovat, ale jeho telefon byl KO, u něj doma jsem ho nezastihl. Tak až teď, na koncíku, jsem se dozvěděl bližší info, vyměnili jsme si na sebe kontakty a dali si nějakou Whisky:)

Po čtyřech letech jsem byl zase pařit na nějakém koncíku. Ani bych nevěřil, jak moc mi to chybělo. Koncík byl naprosto skvělej a úžasně jsem se vyřídil a vyřval:)

Po koncíku

Souběžně s koncíkem se konala ještě druhá akce, na kterou jsme se přesunuli po Zvlášce. Jenže to nebyl můj styl, samý „bouchání hrnců“. Ale potkal jsem tam Janu M. a malýho Mráčka.

Doma jsme se pustili zase do párků, přišly vhod:)

Nakonec Pivik usnul. S Luckou se nám ještě nechtělo spát a tak jsme vyrazili na noční procházku. Obešli jsme kousek HD. Snad celou cestu jsme nezavřeli pusy. Kecalo se o všem možném i nemožném a stále bylo co říct. Nádherně jsem si s ní během té třičtvrtě hodinky pokecal:)

Neděle 21.10. – Odjezd

Po ránu, myslím tím jedenáctou dopolední, jsme se pustili do oběda, do ranní očisty a balení věcí na cestu. Z HD jsme vyráželi vlakem v jednu…

Závěrem

I přes moje původní obavy se víkend povedl naprosto úžasně:) Navázal na pohodový týden a hrozně moc jsem si to všechno užil, zejména ten koncík a ty skvělé pokecy…

Mé poděkování patří Pivikovi a Lucce za fajnový víkend a budu se těšit na příští stekání, třebas v Pardubicích, kam jsou oba srděčně zváni…