Jak jsem zjistil, k čemu jsou rodiče

Rodiče – všichni je máme, ale nikdo jsme si je nevybíral…

Kde se vzali?

My, jakožto děti, bysme měli být výplodem Lásky našich rodičů. Jenže není tomu tak dycky, někteří zapomenou… Naštěstí to není můj případ.

Druhy rodičů

Poznal jsem spoustu rodičů a myslím, že je možné rozdělit je přibližně do třech skupin:

1. Rodiče bez zájmu
2. Normální rodiče
3. Skvělí rodiče

Rodiče bez zájmu

Nejhorší skupinu tvoří ti, co se o své děti nestarají, nemají o ně zájem, je jim jedno, kde jsou jejich děti a s kým.

Normální rodiče

Asi nejpočetnější skupina. Sem bych zařadil všechny, kteří se starají o své děti, zajistí je, pomohou jim a mají o své potomky zájem. Nicméně mají se svými dětmi jistý odstup.

Skvělí rodiče

A tihle rodiče jsou výhra! O své děti se starají, zajístí je, vychovají, pomáhají, mají o ně zajem, … Navíc jsou ale otevření, umí své děti vyslechnout, umí jim poradit a podržet je. A naopak jejich potomci vědí, že se na ně mohou kdykoliv a s čímkoliv obrátit…
A přesně tyhle rodiče mám já:)

Moji rodiče

Jak jsem už napsal, moje rodiče se řadí do třetí skupiny. Bohužel jsem si jich nevážil vždycky, nevěděl jsem, jací doopravdy jsou. Především jsem o tom nepřemýšlel… Často po mě něco chtěli, musel jsem poslouchat a tak… A tak ani nebyl čas uvědomit si, že to všechno je vlastně k něčemu dobré… Akorát na to musí člověk přijít…

Výchova – základ pro život

To, jak nás rodiče vychovají, nám zpravidla zůstane na celý život. Vychovávat můžou celý život, ale jen do jisté doby je to efektivní. Potom ztrácí svůj vliv na vlastní děti a výchova se jim vymyká z rukou. Nezbývá jim než doufat, že stihli všechno, co chtěli, že dali dobré základy…

Byli to právě moji rodiče,
kteří měli tu neuvěřitelnou moc,
udělat ze mě dobrého člověka.

Až s odstupem času vidím, že většina věcí, které se mi dříve nelíbily, měly svůj důvod, svoje opodstatnění. Například to, že jsem musel neustále utírat nádobí, mi vadilo. Proč jsem ho měl utírat? A proč pořád? Dneska beru do ruky utěrku s neuvěřitelnou jistotou a nadšením, protože dobře vím, že na utírání přeci nic není, s radostí utřu nádobí ještě mokré.

Stejně tak s úklidem svého pokoje (dnes bytu), pracovního stolu i ustálním postele dnes nemám nejmenší problém. Po těch letech, kdy mi bylo vštěpováno, že tak se to má dělat a že tak je to správné, jsem si dnes přejal za své. A podle toho vypadá můj byt. Mám uklizeno, umyto, čistou kuchyň, ustlanou postel, … A co je na tom nejlepší? Že jsem za to rád, jsem spokojen. Přesně tak to chci.

Další velkou kapitolou bylo učení chování. O tom, co můžu a nemůžu dělat. O tom, jak se mám ke komu chovat. Co je dobré a co špatné. Vysvětlili mi životní priority a hodnoty. Dřív jsem to nechápal…
Teď už vím, že opravdu měli pravdu. A já jim to nevěřil. Často měli pravdu. A i když jsem to občas zjistil, tak jsem to stějně nepřiznal. A teď to přiznávam: Měli pravdu.

Velká stopa v mé výchově

Velkou měrou se na mojí výchově podíleli prarodiče z matčiny strany. U nich jsem trávil mládí, zejména prázdniny, silvestry apod. Měli na mě obrovský vliv. Spoustu věcí mi vštěpili právě oni…

Nejen dobré věci

Jenže, nic není černobílé. A proto jsou i věci, které mě poznamenaly v tom horším smyslu. Není jich mnoho, ale jsou. Například mě nutili mě do jídla. S jídlem mám dodnes problém. Vychovali mě moc slušně, jsem až moc hodnej. To je v dnešní době docela problém, mohl bych být trochu větší svině. Mám neuvěřitelný základ v tom, co je dobré a co špatné. A když potřebuju udělat něco, co by se nemělo (opsat, předběhnout, atp.) mám s tím velký problém. Vím, že to není správné, ale občas je to potřeba.

Co podcenili, byly naše společné dovolené. Vlastně jsme na rodinnou dovolenou jeli až někdy v mém pozdním věku, kdy už jsem o takovou dovolenou neměl zrovna zájem. To je škoda.

Jistota

V rodičích mám velkou oporu a jistotu. Vím, že se na ně mohu kdykoliv obrátit s žádostí o radu nebo o pomoc. Vím, že se mohu vrátit, že mám kam jít. Že i když se mi všechno v životě pokazí, rodiče zůstávají.

Tak tohle mi napsala nedávno (31.8.2007) moje maminka a moc mě tím potěšila, utvrdila mě v mé jistotě.

Obrovská výhra

Každý, kdo má takové rodiče jako já, jistě ví, že je to výhra… Já to vím, vážím si toho a děkuji…