Jsem zklamán, tím vším, životem předně, vztahy nevyjímaje…

Jak a proč?

Si tak říkám Proč? Proč se tolik věcí mění? Proč mě človíček, kterého jsem miloval, tolik zklamal? A kde se to vůbec bere? Proč človíček, který mě snad také miloval, teď najednou dělá podrazy, chová se hnusně a dokonce mi lže do očí? To si ani po více jak čtyřech letech soužití nezasloužím kousek soudného jednání? Nebo třebas aspoň zvednout telefon? Odpovědět na zprávu?

A i když jsem to víceméně čekal, proč to tak bolí? Proč mě to tolik mrzí? Snad proto, že jsem přeci jenom kouskem doufal, že to neudělá, že to přeci není pravda, že tohle snad ne…

A proč já jsem furt hodnej?

Jo, řekl bych, že jsem hrozně hodnej, pitomej. Ale já nechci bejt svině. Proč? Opravdu je to tak špatný, že chci s lidma jednat férově, že mám rád pořádné domluvy stylu „výhra výhra“, že si lidí vážím a respektuji je? Je opravdu tak zlý držet se zásad jako je „dané slovo“, „čest“, „úcta“ a podobně? Jsou to asi věci, které se dneska asi fakt nenosí.

Nechci bejt zlej, hnusnej, nechci bejt ani podrazákem, nechci jít snad s drtivou většinou… Ale vybočovat z řady není dobrý.

Toť otázka: „Být či nebýt?“ Takhle se mnou může každej vyjebat, na druhou stranu, nehci to dělat já, je to plně v rozporu s mým přesvědčením. Takže? Něco mezi? Asi… Asi fakt budu muset začít, páč když jsem zklamán chováním osoby mě blízké, co pak udělají ty „ostatní“?

No, je to jeden z mých slabších článků, sepsán víceméně v rychlosti, spisovné vyjadřování mi zřejmě uniklo. Možná článek někdy rozepíši…