Koldovo blog | Jak jsme byli na SEČi

Tak jsem si udělal takový prodloužený výkend a vyrazil s přáteli pod stan na SEČ…

Jen tak v rychlosti

Vzhledem k tomu, že na SEČi jsme byli přesně před měsícem, tak již opadlo takové to prvotní nadšení, které jsem měl, když jsem se vrátil. Říkal jsem si, jak to skvěle napíši na blog, připojím pár fotografií a bude to fajn článek, jakožto shrnutí několika příjemně ztrávených dní … jenže měsíc je pryč a já dosud nic nepublikoval… Tak to napravuji – ale jen velmi a velmi v rychlosti …

Parádně vydařená akcička

Jak jsem z toho měl původně trošku obavy, dopadlo vše nad očekávání dobře. Sice poodpadala spousta lidí (zde musím podotknout, že nikdo neodpadl z malichernosti či lenosti, ale opravdu všichni měli velice důležité povinnosti), muselo se trochu improvizovat (odjezdy a příjezdy), počasí se nám moce nevyvedlo – byla vskutku zima, voda zelená a koupání nedoporučovali (což ale neznamená, že jsme se vy čtyři ráno nekoupali!). Nakonec jsem si to úžasně užil…A doufám, že ostatní také…

Za nejlepší považuji krásu nicnedělání. Tedy – z mého pohledu nic nedělání, ono se pořád něco dělalo, ale byla to všechno jen zábava a nic důležitého, žádné termíny, omezení a nařízení… Ostatní měli možná trošku pocit, že se toho dělá až moc… Mnoho a mnoho času a energie padlo na jídlo – jedlo se snad pořád. Mám pocit, že to byl jakýsi smysl celé dovolené. Nakoupilo se nehorázně jídla a úkolem bylo všechno a hned sníst:) A dařilo se nám… Jo, abych nezapomněl, také se trochu alkoholovalo:)

Lidičky, lidičky, ukažte se

Na takovýchto akcích je fajn, že je možné lidičky poznat ze zcela jiného úhlu, než jaký je znám z běžného života, kdy jsou všichni zavaleni každodenními starostmi. Jsem hrozně rád, že jsem měl možnost poznat blíže své kolegy z práce a přátele ze školy. Bylo hrozně fajn poznat tyhle lidičky v „celé jejich kráse“, tedy bez toho, aniž by byli nervozní ze zkoušek, nebo doháněli termíny a projekty v práci. Bylo fajn poznat, jak se chovají v jiném (a přátelštějším) prostředí, jací doopravdy jsou… Musím přiznat, že na tohle jsem se fakticky těšil a splnilo se mi…

Nejvíce jsem asi byl potešen/překvapen Jirkou, který se ukázal jako naprosto úžasný teapeck, schopný čehokoliv a kdykoliv, byl pro každou blbost (ne, že bych je snad vymýšlel) a rozhodně se s ním člověk nenudil. Stejně tak Radek, také velice zajímavý a fajn chlapík:) A pak, jedničku s hvězdičkou, ode mne získává Danka, za ten její neuvěřitelně rozzářený výraz, který měla v sobotu na pingpongu – to bylo tak úžasné! Snad nikdy jsem jí neviděl takhle štastnou, rozzářenou, plnou energie a elánu. Krom toho, fakt jí to hrozně slušelo…

Stopovačka aneb hurá do dětských let

Co na tom, že za fáborky jsme lítali tak před dvaceti lety? Však to jde i dnes. A jak to bylo fajn. Vzal se krepový papír, nakrájel na nudličky a hurá… Sice se stopovalo z kempu do hospody (všichni to věděli, nicméně cestu jsem znal jen já), ale co, no… Akce velice příjemná a rozhodně po dlouhé době zajímavá změna. Po cestě byly nachystány i nějaké ty úkoly, co se musely splnit. Jedním z prvních úkolů bylo složit, naučit se a následně i odrecitovat básničku ohledně téhle stopovačky. Máca, Danka a Morty se toho úkolu zhostili více než skvěle:

Stopovačka to je hračka,
fáborek je naše značka.
Kolda s Jirkou nám je schovávají,
ale na nás jen tak nevyzrají.
Dobře jste nás, kluci, pobavili,
snad jste nám pivo objednali.